Ginger

Seděla jsem mezi listím a mohutnými větvemi dubu na posedu, který jsem objevila zhruba před hodinou. Sledovala jsem slunce, jak se pokládá na hřebeny kopců v dálce, jak všechno barví do zlata, hřálo mě do tváře. Sledovala jsem rozkvetlou louku plnou jetelu a včel z okolních úlů. Cítila jsem vůni pozdního léta...brzy přijde podzim. Podívala jsem se na telefon, docházela mi baterie a stmívalo se. Měla bych jít domů, napadlo mě, ale nějaká moc silnější než já, mě držela v sedu. A jak jsem tak seděla v té výšce s pohledem na krajinu, cítila jsem se najednou silnější. Cítila jsem odhodlání v celém těle, s ochránci za mými zády v podobě stromů, v té velikosti a výšce...pochopila jsem, že já a můj svět jsme nic oproti tomu, co leží přede mnou. Pochopila jsem, co je láska, co je neštěstí. Všechno začínalo dávat smysl. A tak ta tíha z mých ramen opadla a já se cítila opět volná...ale čím vším jsem si před tím musela projít...