Jizvy táhnoucí se mi od krku až po prsty na rukách byly pro všechny záhadou.
Já sama jsem si neuvědomovala jako malá, že když jsem přišla s těmi řeznými ránami, že to bylo špatně.
Doktoři mě odsoudili dříve, než si poslechli celý můj příběh. Už od začátku mi nevěřili.
Ale já jsem se nedala, bojovala jsem za onu pravdu. Ale po čase jsem si uvědomila, že dospělí takoví prostě jsou.
Nevěří tomu co neviděli, neslyší co nechtějí slyšet. Měla jsem držet jazyk za zuby. Raději jsem měla lhát a říct, že jsem narušená a udělala jsem si to sama, teda... Takhle to oni viděli.
Jen já ale věděla, že Logan je skutečný, není to jen osoba v mé hlavě.