V zajetí slov

"Co čteš?" zeptal se, když ticho trvalo moc dlouho.

"Knihu, kterou nenávidím," zamumlala Agatha a otočila stránku. Lehce si poposedla, aby se jí sedělo pohodlněji.

"Proč bys četla knihu, kterou nenávidíš?" nechápal Tom.

"Knihy se musí číst. Knihy chtějí být čtené."

"Jo, ale když se ti nelíbí, tak..."

"Víš, jaký je pravý smysl knih, Tome?" zeptala se a konečně na něj pohlédla.

___________________________________________

Vzpomínky časem vyblednou, příběhy se začnou překrucovat a bolest se pomalu vytratí. Prostředkem k zachování těchto myšlenek a příběhů, jsou knihy. Knihy vědí, jak jsou důležité, knihy žijí, aby vyprávěly a upomínaly. Na některé věci se zapomenout nesmí. Některé věci se musí vyprávět. A knihy to ví. A proto se rozhodly jednat.

Když byly Tomovi tři roky, byl odveden ze své rodné vesnice, Ležáků a poslán do Berlína na převýchovu. Pomalu, ale jistě na svůj původ začal zapomínat, ale nikdy nezapomněl na všechnu tu bolest a strach, co prožil. Její zdroj se vytratil, avšak její podstata nikoli. Jeho nitro dokázalo vnímat už jen bolest. A právě v den, kdy začal chodit do školy, potkal malou dívenku, která jakoby s sebou nesla odpověď, proč tomu tak je. Ale také mnoho jiných, snad i strašlivějších otázek.

_______________________________________

• Vítěz Hvězdobraní 2020 v kategorii Kapitolový příběh - 1. místo a
• Vítěz v kategorii Divoká karta