Strážci času

Dívka ochraňující vesmír a jeho osud, ale bez nároku na lásku. Co se ovšem stane když i ona podlehne jejímu kouzlu?

Cover k příběhu mi velmi ochotně a rychle vytvořila wattpaďanka jajafilm.

V mé době jsme nebyli zvyklí projevovat emoce. Neznali jsme city. Všechno bylo nahrazeno vědou. Láska, smutek, nenávist, vášeň...to vše vymizelo a zbylo jen vědění. Přáli si poznat to kdo jsme a proč jsme sem přišli. Proto lidé mojí generace stávali hodiny a hodiny u mikroskopů v laboratořích a zkoumali drobné částice, aby z nich postupně poskládali svoji teorii a tu si následně obhájili před světem.

Já a můj bratr jsme měli být jednou taky takoví. Můj starší bráška, který byl už od dětství génius na biologii po mámě se měl stát jednou slavným biologem, který příjde s neuvěřitelným výsledkem svého bádání. A já měla jednou převzít tátův výzkum o pohybech času. Narodili jsme se, abychom pokračovali ve zkoumání světa, ve kterém jsme v podstatě už ani nebyli.

Pravděpodobně by se to všechno stalo tak, jak nám bylo předurčeno, nebýt mého otce a stroje času, který změnil můj život nadobro.

Po Nehodě, která se stala příčinou stroje času a zvědavosti lidí, se ale po světě a v různých časových pásmech začaly objevovat trhliny v časoprostoru, které by při hojném výskytu zničily naší realitu. Abychom zachránili svět před touto hrozbou, muselo se nás několik vydat do minulosti a zabránit cestovatelům v čase ji změnit natolik, aby to zničilo rovnováhu vesmíru.

Nejprve jsem se na všechno, kde jsem se ocitla a na lidi, které jsem poznala, snažila nahlížet s vědeckým odstupem. Všechno mi to vycházelo, než jsem narazila na něj. Na kluka, který mi popletl celou moji mysl a všechno co jsem znala a chápala rozcupoval na kousky. A ačkoliv jsem měla zprvu pocit, že mi zničil život až později jsem pochopila, že jsem vlastně do