Děti melancholie

Poetická sbírka o generaci smutek na tvář malující.

Lidé z naší generace,
opouštějí tělo mladí.
Opuštějí tělo sami
a komu to vůbec vadí?
Lidé z naší generace,
vážnou smyčku z neštěstí,
vážou smyčku ze smutků,
i ze zkažených pověstí.

Lidé z naší generace,
zbraň nabíjejí lítostí,
zbraň nabíjejí osudem,
jenž nic dobrého nevěstí.

Lidé z naší generace,
utápí se v beznaději,
utápí se v opuštění,
když mluvili by raději.

Lidé z naší generace,
už pomalu se ztratili,
už pomalu mi zmizeli,
hned, jak srdce si zranili.
I já jsem z té generace,
předpokládám smrt předčasnou,
tak loučím se nečekaně,
než oči mé mi vyhasnou.