Básničky pro všechny ztracené duše, které jsem psala po osamělých pátečních nocích, na polorozpadlé lavičce pod tmavou oblohou plnou zářících hvězd, kdy mě moje úzkost, strach a osamělost nenechala jít spát. (Moje druhá básnická sbírka)

Tato povídka volně navazuje na povídku nejlepší přátelé 💗. Aneb po šesti letech.💘

Sbírky mých básních, které mají zatím své místo jen v poznámkach. poezie, ti duši pohladí poezie, ti slzy vyleje poezie, ti pravdu poví poezie, ti srdce rozpaře i zahřeje...

Inspirováno Marigoldem spisovatelem, básníkem, bartem a autorem díla ,,Půl století poezie".

Moje první básnická sbírka. Protože nedokážu vyjádřit to, jak se cítím jinak, než ve verších.

Básně o tom jak život může bolet

Už nejsem naivní, jen ti už dlouho dlužím obraz, až namaluju další stěží, bude to odraz, odraz osobního růstu, z nějž nás strach tolik střeží a začátek, začátek básnířského půstu. Už nejsem naivní, jen bych ráda začala otázkou, proč zapadají vždycky tmou jen ty vzpomínkové obrazy, jichž ostatní si nevšimnou, z nichž v duši nás nemrazí. Už nejsem naivní, tak jsem nostalgií pomalovala zbytky holých zdí, ostatní neřeknou si „škoda", tak je zohyzdí... Říkala jsem ti už, jak začala jsem se hledat? V tomhle dopise. Už neschovávám, co nelze schovat, neschovávám se, protože já nezapomněla a píšu o tobě víc než mi milo, už nejsem splachovací, tak křičet by se chtělo, ač už vím, že nevyhrávají ti, co nejvíc křičí, visí ti na zdi cizí dílo? Držíš mi místo? Nemůžu si pomoct, tak brečím a přitom se směju, znáš to... Už nejsem naivní... Ale už ses našel? V dopise, co nikdy neodešlu, co nepozná bezpečí obálky, pro něž nemusíš na poštu, co nevhodím ti do schránky. Už nejsem naivní, ale našel ses doopravdy? V ložnici na stropě, v nás, nich, tě, mezi cizími prostěradly... už na tom nesejde, ale ať jsi šel kamkoli, doufám, že ses tam dostal všemu navzdory. Už nejsem naivní, jen mě to zas dohání... šílení - ty, tak to abych nahlásila ztráty, protože pocit šílení není ten, který mě opustil, už nebaví mě tohle schovávání, těžko se pak bere rozum do hrsti - když jsem pořád naivní.

Je n'ai pas le don d'une plume d'or, Je ne sais manier vers et mots, Je ne détiens pas la beauté de l'art poétique Mais je voudrais qu'à travers son biais je puisse évacuer mes peines, mes joies, mes douleurs, mes émotions les plus profonde, Et les idéaux qui naissent de mes réflexions, Tissés avec celles des autres. Je souhaite également que mes humbles écris soient le reflet pure de mes approfondissements intérieures nourries par des pensées extérieures et qu'elle vous invite cher lecteur à parcourir le chemin sacré. Publication de chapitre : quand le souffle de l'inspiration m'appellera.

PRVNÍ SBÍRKA básně, kde jsem sepsala pravdu, kterou jsem tehdy nedokázala vyjádřit jinak než ve verších. vzpomínala jsem, přemítala a tiskla do svých neobvyklých poezijních výstřelků vše, co bych nebyla schopná vyjádřit v běžné konverzaci. má poezie není pro každého. je svá a chaotická a jen člověk, jenž ji potřebuje slyšet, v ní nalezne krásu. abych to zkrátila... básně a moje ilustrace, ve kterých je vtisknuta mizérie z bezcestí.

Letmé doteky, na těle, na duši. Zabal se do deky, ať srdce uslyší. Na chvíli se porozhlédni, myšlenkám se nastav. Uvař čaj, na křeslo sedni, jednoduše zastav.