Rosie

Nic z jeho pohledu teď nejde vyčíst víc než chtíč. Přiblíží se. Jeho tělo je na mě namačkaný. Drtí mě. Jednou rukou mě obalí kolem mého pasu a druhou vezme do dlaně můj obličej. Přibližuje se, pomalu se náklání.
,,Prosím. Nech mě to udělat." zašeptá.
Zavřu víčka. Chci to. Strašně moc. Dlouho mě nikdo s takovou vášni nepozoroval, nechtěl, nebo se mě třeba jen dotýkal. Jenže mám přítele. David a já... Je to mezi námi složité. Už dlouho s ním nejsem šťastná, ale nemůžu ho opustit. A to byl ten moment, kdy jsem prozřela. Co to tady děláme?! Já mu nic slíbit nemůžu a jen tak pro zábavu nikomu taky nebudu.
,,Jamesi, mám přítele." zastaví se v pohybu. Cítím jeho rychlé dýchání. Rty milimetr od těch mých. Podíval se na mě. Odstoupil ode mě. Pět vteřin trvalo jako věčnost. Díval se. Prohlížel si můj obličej, jako kdyby chtěl něco zjistit. Nevím, možná zkoumal jestli mluvím pravdu nebo hledal něco jiného. Každopádně si udělal vlastní závěr. Z hluboka vydechl. Podíval se mi do očí. V jeho očích se zračila provinilost.
,,Omlouvám se." řekl upřímným hlasem. Už jsem mu chtěla říct, že se nic neděje. Nestihla jsem však ani to. Znovu mě popadl a začal líbat. Surově a s vášní.