Ve vesmíru tvůj křik nikdo neuslyší...
Histeria; podivná loď putující na konec vesmíru. Mrtví tvrdili, že má svou duši.
O moc víc toho o ní neví ani nezávislá Sedmnáctá posádka. Zatracenci své doby, přeživší pamatující již mrtvé planetární soustavy, piloti mimozemšťané, polonadlidé hledají utopii rozprostírající se za hranicemi myslitelna, daleko za starými příběhy. A mnohdy nejen tu.
Každý den se bojuje o nadvládu dalšího území s podivnými tvory a fyzikálními absurditami. Na palubě přežívají v chabé symbióze s lodí kromě lidí i nejrůznější nadpozemské entity, a některé lační po krvi! A s těmi se potkat nechcete...
Jeden výpadek.
Loď se opět vymyká kontrole.
A někdo si to odskáče...
Nikdo tě nebude hledat...
Opravdu nikdo?
//
Kapitoly vychází každé pondělí (snad pravidelně)!
Stále dochází k přepisu z roku 2019, tento autor děkuje za trpělivost!
Menší komentář, který se hodí sem (k připravenému pokračování - což je dost ambiciózní, když jsem ještě nezačala s publikací tohohle) a ke všem mým pracem celkově... a asi to hodím i někam veřejněji: vycházím ze skutečnosti, že jsme se jako společnost někam posunuli a už, alespoň naší generaci, nedělá problém akceptovat sexuality, které nejsou jen silně heterosexuální. Protože nechci, aby lidé příběh vnímali jen skrze tento faktor, nebudu na obálku přidávat duhovou "stužku", ale mějte prosím na paměti, že každá postava má svůj charakter, své důvody, proč se tak či onak bude dít nebo naopak nebude.
Stojím v bílé chodbě.
"Máme vězně, bude nám zpívat."
Řezavě se smál jeden z mých kolegů. Trhl s paží vězně a otočil ho směrem k nám. Upíral na všechny naštvaný pohled, ale nejvíce naštvaný pohled upíral na mě. Věděla jsem proč, protože tato osoba je můj bratr.