,,Andy. Noták. Promiň mi to."
,,Táhni k čertu." Začnu brečet.
,,Andy," zašeptá ještě za mnou. ,,Neodcházej prosím."
Vyběhl jsem z garáže a bežel odtamtud. Za sebou jsem slyšel ještě jeho prosebné pokřiky, ale ty jsem naprosto ignoroval. Běžím co mi síly stačí. Vůbec jsem nezastavoval. Ba naopak přidával. Dokud jsem s brekem nedoběhl domů. Kde jsem hned zalezl do pokoje a ulehl do postele. Myslel jsem si, že mu můžu věřit ale asi jsem se spletl. Lhal mi. Už zase. A myslel si, že na to nepříjdu.
To už jsem tak strašně moc klesl, že mě už ani Rye nechce? Co jsem udělal tak hrozného? Copak to mu připadám jako úplný blbec? A jsem mu jen pro srandu?
Dva hybridí bratři, každý úplně jiný, jak zvládají svůj život plný nástrah?
Mají komu věřit? A pokud ano, opravdu jim věří? Najdou každý svou lásku nebo se o ni sami připraví?
Pro jednoho je život pohádka a druhý vidí všude jen nebezpečí, jak jen spolu ti dva dokážou vydržet...
Jeden zaslepen láskou a druhý neviností a naivitou.
Možná tu jsou ještě dvě další postavy, ale ty nevidí přes svou blbost a aroganci a jak vůbec zapadají do našeho příběhu? Jak jen to všechno může dopadnout?
NEDOKONČENO