Zálíbení a závislost

Až mé, jak by někdo mohl říci,
dětské tváře zahalí tma,
až měsíc vystoupá.
Až lež bude pravdou a duše zasténá.
Až ta lavička lehne tajemným dojmem, že ji nikdo nevidí.
Má mrtvá víla Vůle ji pouze
ledabyle závidí.
V ten moment cigaretu ke rtům přiložím, udělám co si zasloužím. Možná, že úleva by se té noci dorazila?
Dál korunky z květin ta víla Vůle
po smrti vila.

Nesmyslná sbírka mých citů a necitů, troufalosti a zoufalství, lásky a vlasků mých bolestí.