Básníku.... odpověz si sám!

Jsi můj, a můj zůstaneš.
Jsi život, který mi byl dán.
Ať ráno vstanu, či večer usínám.
Jsi to ty....ty a...já.

Život, který hraje mi tak krásně
ať už na kytaru nebo na housle.
Až z toho jedna mladá holka žasne.
Ta holka... spíše podobná ženě.

Již možná hlas srdce žene....

Kam jen to spolu jdeme?

Kolem hřbitovů, kde svíčky k sobě se naklání
a stromovými proklouzává průvan
zvoník pochmurnou ódou vyzvání
kam každý můj krok dopad.

To ticho města, milion světel před námi
a mrtvá nevěsta, mladá to noc
až mne to k slzám malinko dohání...
vůně trav líce zmámila dost...

Zapomínám dýchat, zapomínám stát
hrdlo mám stažené, tak křehký je ten pocit
a ty stojíš vedle, zkoušíš mě hřát
a zima prostupuje nám skrz kabáty.
A šály....
čepice...
Otáčím se, abych....

Ach, živote...
Následuješ mě, jsi se mnou.
Což jsem ti tak důležitá? Řekni mi, řekni!

Usmíváš se, jsi šťastný
Možná o tobě pochybovala jsem jednou...

ale teď už ne.
Teď už nechci.

Jsi můj, a můj zůstaneš.
Jsi život, který mi byl dán.

Ať už zazníváš mi z varhan,
a nebo tě zpívaj....
ty víš, kdo jsem,
však vím to já?