Procházela jsem se zahradou, jež obklopovala sídlo, které už celý týden bylo mým domovem.
Byla plná různých květů, okrasných keřů a stromů, jež zjevně byly velmi hýčkané šikovnými zahradníky.
Nejvíc mě ale zaujaly růže. Růže, které měly tak sytě rudou barvu, že působily, jako by to ani nebyla jejich přírodní barva.
Jakoby byly obarvené krví.
Celé sídlo, i zahrada patřící k němu, ve skutečnosti nepůsobily tak zle.
Nikdo by neřekl, že je to sídlo plné mafiánů a tajností, které by nikdy neměly vyplout na povrch.
Jen ty růže působily jako znamení, že majitel zahrady, v níž kvetly, měl na svých rukou nejspíš spoustu prolité krve.
Jakoby poukazovaly na nebezpečí, které se v těchto místech doopravdy skrývalo a snažily se před ním varovat.
„Ty růže tu kvetou pro tebe." ozval se zamnou hluboký hlas, za nímž jsem se ale neotočila.
Moc dobře jsem věděla, komu patřil.
Zůstala jsem jen bez hnutí, v klidu stát a natáhla svou ruku k oněm růžím, jichž jsem se opatrně dotkla naznak, že je přijímám. Ačkoliv ty růže působily jako varovné, krvavé znamení, já jsem měla pocit, jako by mě měly ochránit.
❗️Pozor - může obsahovat vulgarismy, sexuální scény a násilí.All Rights Reserved