Protože nejsi volná

Drak se pomalým tempem přibližoval a já už se chtěla pomalu stáhnou zpět do domu, ale zastavil mě až moc známý hlas.

"Mrzí mě tvé trápení. Mrzí mě to."

Stejný hlas jako v den bouračky. Ten uklidňující a melodický hlas, co mi šeptal celou cestu v záchrance. Zhluboka se nadechnu a zavřu oči.

V duchu si dám facku.

"Co tě mrzí?" zašeptám do oblohy a snažím se o stejně tichý a uklidňující tón jako zní ten jeho.

"To že nejsi volná," zašeptá hlas, který je najednou mnohem blíž než předtím.

Furt nechám zavřené oči, bojím se je otevřít.

Ucítím na svém rameni opět něčí dlaň a tentokrát i dech. Strašně se leknu, ale přinutím se nechat oči zavřené. Jsem blázen, měli by mě někam zavřít. Podepíši jim cokoliv, hlavně ať se zbavím toho hlasu, těch barev a halucinací.

"Nejsem volná?"

"Nejsi, nejsi," celá obloha zpívá společně s tím hlasem.

Ruce se mi rozklepou, ruka z ramene mi zmizí a všechno utichne.

Otevřu oči.

Nikde nic, už ani draka nevidím.

~Dej příběhu šanci, a zamiluješ se~