Seděli jsme na louce pod tisíci hvězdami. Nikdo nic neříkal, jen jsme si užívali přítomnost toho druhého. ,,Kdybych mohla, tak tady zůstanu už navždy." povzdechla jsem si a věděla, že náš společný čas se každou vteřinou krátí.
,,Uvidím tě ještě někdy?" Podíval se na mě s něhou vepsanou po celé tváři. ,,To nevím, pokud potkám svého otce, tak mě asi zabije." Lehce jsen se usmála ,,Tak já tě ochráním." Mrkl na mě. Lehla jsem si do trávy a povzdechla si.
,,Dotkněme se hvězd." Pronesl z ničeho nic. ,,Co to plácáš?" Zasmála jsem se. ,,Dotkni se se mnou hvězd." Usmál se na mě, vycenil svoje zuby a natáhl ke mně svou ruku. Přijala jsem ji, usmála se a políbila ho. ,,Dotkněme se spolu hvězd."
All Rights Reserved