Are you kidding me?

„Proč si myslíš, že už bych na to s tebou nesedla?" Zaraženě na mě zvedl ty šedé oči a bylo v nich vidět na chvíli obrovské překvapení. To ale jak se rychle objevilo, tak taky rychle zmizelo a vystřídal to opět bez emocionální pohled.
„Normální lidé by na to už nikdy nesedli a měli by nejspíš doživotní trauma a ty se mě ještě ptáš proč?"
„Očividně ano. Očividně nejsem normální."
„Takže bys klidně zažila to stejné jako předtím?"
„Nejspíš ano."
„Ty nejsi normální." Dopověděl a uchechtl se. Z toho mi ale přejel mráz po zádech, jelikož to nebylo upřímný uchechtnutí, ale uchechtnutí s chladným pohledem.
„Co tady vůbec děláš?"
„Očividně projíždím, jelikož nevidím jiný důvod, proč bych tudy jel."
„Přeji pěknou cestu." Řekla jsem a svižným krokem se rozešla dál mojí cestou domů. To bych ale nemohla být přerušena jeho hlasem.
„Sedej!"
„Cože?"
„Řekl jsem sedej." Ani to nedořekl a už mi házel helmu. Už jsem nic raději neříkala, nasadila si helmu a vyhoupla se za něj na to černé stvoření.

V PŘÍBĚHU SE OBČAS OBJEVUJÍ VULGÁRNÍ SLOVA A GRAMATICKÉ CHYBY, JELIKOŽ NEJSEM STROJ!!!! DĚKUJI :-)