Ručička na tachometru se nesympaticky kloní napravo, ale já předstírám, že jedu předepsanou rychlostí. Prozatím nezabalená panenka Barbie se na mě upřeně dívá zpoza plastového obalu. Její nepřirozeně modré oči mě hodnotí a soudí za to, že pravděpodobně dostanu pokutu za rychlost. Stočím na krátko pohled na sedadlo spolujezdce. Panenčina plastová klec je křivě zabodnutá do mé kabelky a čouhá z ní, jako šikmá věž v Pise. ,,Na co koukáš? Nech si to, jo," napomenu svou umělohmotnou spolujezdkyni. Culí se dál. ...... Stačilo tak málo a mohlo být vše jinak. Tak málo.