Láska? Kdepak, chemie!

Povídka byla vytvořena v rámci mezinárodní wattpad Valentýnské soutěže 2020, kterou pořádal tým ambasadorů.

***
„Nikdo nestojí za to, abys kvůli němu čekala tak dlouho, že ti vystydne káva."
Vzhlédla, aby nad sebou uviděla postávat zaměstnance kavárny. Byl mladý, možná o něco starší než ona sama. Doteď mu nevěnovala více pozornosti, než bylo nutné.
„Tu kávu jsem si zaplatila. Co s ní udělám, už není tvoje starost."
„Nemám rád, když někdo plýtvá něčím, co jsem vytvořil a ani neocení moji práci." Kupodivu odtáhl jedinou židli stojící na opačné straně stolu, a posadil se, což poněkud vyděsilo i ji. Porozhlédla se kolem, aby jí došlo, že je podnik poloprázdný a ona je jedna z posledních zákazníků, kteří ještě otálí s odchodem do svých domovů.
„Máš nějaký konkrétní důvod, proč jsi mě poctil svojí přítomností?" zeptala se a doufala, že její sebevědomý tón skryje jisté obavy.
„Neber to nijak osobně, nejsem tvůj stalker nebo tak něco, vlastně nejsi ani můj typ."
Otevřela ústa v šoku i zmatku. Nejistá si, jak na tohle reagovat. „Bez urážky, ale v takovémhle nečasu není divu, že tě nechal čekat."
***