Hraběcí chůva

[ probíhá korektura a přepisování příběhu]

Zabouchala jsem na dřevěnou bránu kamenného sídla.
Srdce mi splašeně bilo až v krku.
Přece to teď nevzdám! Nemůžu!
Slíbila jsem, že Christian uvidí to, jak se spletl.
Jenom pouhá vzpomínka na jeho panovačný hlas ve mně ihned spustila vlnu vzteku.
Ruce sevřu v pěsti.
,,Kdo je tam?" ozve se skřípavý hlas, který mě vytrhne z myšlenek.
,,Já...prý hledáte slečnu na hlídání." vykoktám.
Moje odhodlání je to tam a já se strachy třesu. Možná, že jsem to s tou svou odhodlaností přece jenom trochu přehnala.
,,Ano, jistě." zamručí skrz zavřenou bránu, jež se s hlasitým vrznutím otevře a já pohlédnu na neznámého.
,,Račte vstoupit." naznačí mi rukou.

Valentina je člověk. Normální holka, která už má plné zuby svého panovačného kluka, jež ji podceňuje.
Jednou už se rozhodne, že mu to nebude trpět, a tak se vydává do malého městečka, do něhož se moc lidí nepováží ani vkročit, jelikož s sebou nese pověst o upírech. Jede tam hledat práci, aby její přítel konečně viděl, že zvládne i něco bez jeho dozoru.
Jakmile se dostane do městečka, jde shánět práci v hospodě. Neví ale, že se nabídne něco lepšího. Například slečna na hlídání na hraběcím sídle u Draculů.
I když ji před tím každý varuje, a ona to pomalu vzdává kvůli strachu, nemůže se zbavit provinilého pocitu, že ji její plán nevyjde a bude se muset dřív nebo později vrátit domů, kde bude čelit dalším narážkám, že udělala pitomost.
Překoná svůj strach a jde tam.