Nikdy nevýš

Nikdy nevýš

MGA BUMASA 10
Mga Boto 2
Mga Parte 2

Ongoing

Huling na-publish Sat, Feb 15, 2020

bestornotbeststory books knihy nazor recenze

Zdravím tě čtenáři jistě tě zajímá co tě čeká v tomto příběhu a já ti to mileráda povím. Tato knížka není příběh ale soutěž z náhodou. Co to znamená? To znamená, že pokud se mi na Wattpadu zalíbí nějaký příběh jakéhokoliv obsahu tak zde uvedu svůj názor na něj. Nikdo ,ani já ne,předem neví jaký příběh se stane mou další obětí. Autor mnou ohodnoceného příběhu se o tom, že jsem jeho příběh ohodnotila může dozvědět dvěma následujícími způsoby. 1) do první kapitoly jeho příběhu uvedu, že na konci příběhu mu povím svůj názor 2) označením autora zde u jeho příběhu Nikdy nebudu hodnotit nedokončené příběhy a autorovi hodnoceného příběhu se nedostane formálního oznámení, že jeho příběh hodnotit budu. Ne je to opravdu čistě nahodilé . Příjemný den/večer přeje Way🖤

All Rights Reserved

Sumali sa pinakamalaking komunidad ng pagkukuwentoMakakuha ng personalized na mga rekomendasyon ng kuwento, i-save ang iyong mga paborito sa iyong library, at magkomento at bumoto para lumago ang iyong komunidad.

Magugustuhan mo rin ang

Jeden den v Moskvě

Jeden den v Moskvě je moje první kniha. Začal jsem ji psát když mi bylo devatenáct. Psal jsem ji z části přímo v Moskvě, kde jsem žil od roku 2022 do roku 2024 jako student a syn diplomata. Pro knihu jsem vytvořil vlastní strukturu: jeden den sestavený z několika let. Ráno, škola, odpoledne, večer. Každá část čerpá z různých období, různých vzpomínek, různých nálad. Tahle struktura mi umožnila psát o Moskvě jako o městě, které se neustále mění a zároveň zůstává pořád stejné. Každý den vypadá totožně a přitom je plný věcí pod povrchem, na které si normálně zvykat nemáte. Žil jsem na české ambasádě, chodil do mezinárodní školy s dětmi oligarchů a diplomatů, jezdil každý den metrem přes centrum města. Z okna jsem viděl demonstrace, z televize útok na Kreml dronem, ve školní třídy globus s přemalovanými hranicemi Ukrajiny. Byl jsem v Moskvě cizinec, ale také někdo, kdo tam bydlel, kdo měl oblíbená místa, chodil do hospod s kamarády a balil spolužačky. Pnutí mezi normálním životem a tím co se odehrává kolem, je hlavním tématem knihy. Nepřicházím s velkým odhalením nebo závěrem. Jde mi o konkrétní scény a zážitky: tádžický holič co vypráví o jezerech Pamíru a hned po mně stříhá mladého vojáka se slevou za speciální operaci. Spolužačka která maluje na cihly balkonu v Chimkách moře a slunečnice. Kluk na semaforu, který se ptá jestli mi teroristický útok v Crocusu přijde divný, a já říkám že nevím. Píšu hovorově, s humorem, bez falešné naděje či moralizování. Mamčiny komentáře v kurzívě jsou součástí textu a představují odlišný pohled na stejná místa. Věřím, že tato kniha nabízí pohled na válečné Rusko který v české literatuře chybí. Ne z perspektivy novináře ani historika, ale osmnáctiletého kluka, který tam prostě žil.

Karagdagang detalye

Mga Alituntunin ng Nilalaman