Každý si smrtku představuje jako Něco, v dlouhé kápi, bez viditelnosti do obličeje, s kosou a s kecy jako: "Jdu si pro tvou duši," heh...jo...tak to je pěkná volovina. Ale existujeme. Já existuju. Jediné, co jsem vždy chtěl vědět... jaké to je žít bez toho, aby se na mě někdo díval, jako na zrůdu.