Nikdyvíc povídka 1.-život

Představte si, že se ocitnete na neznámém místě. Všude kolem je jen ticho a tma, nikde nikdo, nic si nepamatujete a ke všemu vás to místo nutí upadat do nejhlubších myšlenek, které neberou konce. Možná ze začátku vám obličej ve tmě přijde jako záchrana, (konečně někdo, s kým se můžete bavit a poskytne vám informace) ale brzy zjistíte, že s tím obličejem není něco v pořádku...
(Berte prosím ohledy na to, že jsem začátečník, takže je to nejspíš příliš kýčovité a s některými mými závěry a úvahami možná nebudete souhlasit, ale každý má na svět jiný pohled. Taky chci podotknout, že to není příliš hororové, jak se může zdát z obrázku. Jo a, lidem co četli Havrana od Edgara Allana Poa: ano, četla jsem ho, Poe je můj nejoblíbenější autor a vzor, ale ne, ten příběh s Havranem vůbec nesouvisí, jen ten název. Posílejte prosím první dojmy, co se vám nejvíce líbilo, co byste naopak změnili atd. Pracuji na další povídce. Mám v plánu hodně, na sebe nenavazujících povídek, kde jedinou společnou věcí bude právě Nikdyvíc. Pokud chcete pokračování, prosím napište mi.)