Léčba |Yoonmin|

Tenkrát se vše stalo tak neskutečně rychle. Vojáci vpadli do nemocnice, kde jsem pracoval, začali všechny vyslýchat a dělat na nich zvláštní testy na mentální onemocnění a sexuální orientaci. Nás doktory drželi v kanceláři a měli jsme přijít na řadu hned po pacientech.
Když najednou do mé pracovny vpadl můj otec a vrazil mi do ruky lahvičku s malými pilulkami.
"Lži o tom, kdo jsi, jinak tě zabijí. Zachraň se, tohle ti pomůže, vezmi si je, než se tě budou vyptávat."
To mi tenkrát řekl. Já zapil prášek. Najednou jsem nic necítil. Skoro ani tlukot svého srdce.
A když se mě vojáci zeptali, jestli cítím lásku ke stejnému pohlaví, odpověděl jsem ne. Nechvěl se mi u toho hlas.
A mně se vždy chvěje hlas, když lžu.
Od těch časů pomáhám systému, který nenávidí všechno odlišné, a vůbec nic necítím.
Teda... Dokud se tu nezjevil on.

*! objevují se vulgarismy, násilí*