Přezdívají mu vědecká nevěstka. Oliver Marvan, jednadvacetiletý mladík s vlnitými vlasy v barvě slámy a se slabostí pro hudbu druhé poloviny 20. století a barevné svetříky se vzory má však něco, co jej od ostatních odlišuje. Přímo z hlavy mu totiž trčí anténa, když chce poslouchat hudbu na veřejnosti, nemusí mít sluchátka, určuje magnetický sever bez kompasu a slovní spojení „peníze na ruku" v jeho případě znamená něco jiného, než na co je většina lidí zvyklá. Oliver se totiž rozhodl spojit svoji organickou schránku s moderními technologiemi a stát se tak kyborgem. Jenže život není jen procházka růžovým sadem, a taková kybernetická augmentace umí s mozkem mladého člověka dost zamávat. Změny v chlapcově mozku, který by nevysvětlil ani neurověděc David Eagleman a tři generace uznávaných odborníků Vladimíru Benešů by si nad ním marně lámaly mozky své, zapříčinily, že Oliver vidí to, co jiní ne. Příběh je o lásce, které nevadí etnické ani kybernetické odlišnosti, o lásce doslova na život a na smrt. Je také o nenávisti k jinakostem, žárlivosti, o věcech, které by se v ideálním světě dít neměly, a přesto se dějí dnes a denně po celém světě. A především pojednává mystickém oparu spojeném se slovem smrt a s věcmi, které se nám dějí přímo před očima, a které nevidíme, jelikož na ně nemůžeme zaměřit anténku. Ps: Autor příběhu vyznává jedno moudro, a to, že sranda musí být, i kdyby na chleba nebylo, proto se v příběhu dozvíte třeba i to, o čem se takovému kyborgovi zdá po večeru stráveným sledováním Tv Barrandov, proč není Bolševik vhodné jméno pro křečka vašeho malého bratránka, nebo z jakého důvodu propadávají řidiči pistáciových Fabií stihomamu. A co schovává Ondřej Šteffl ve skříni?
28 parts