DOTS Zákon smečky Duchové nebes

Ella se zadívala na novou Alphu. V očích se jí objevil strach. Alpha jí propalovala drsným pohledem. Její zjizvená hlava byla téměř úplně při zemi. Pysky měla ohrnuté, čímž odhalovala své růžové dásně a ostré, bílé tesáky. Její pohled byl nevybíraví. Srst měla naježenou a svalí napnuté k útoku.

Ella ustoupila a zoufale se na Alphu podívala. „Hlídací psi tu nemají co dělat! Zmis!" zavrčela a hlavou jí naznačila, ať se odsud pakuje. Endy stál při své družce a smutně celé divadýlko pozoroval. Ella se podívala na svou smečku. Hlavou se jí prohnali vzpomínky na to, co všechno v téhle smečce zažila. Teď byl ale čas jít. Otočila se a i s Endym v patách se vydala do hustého lesa.

Ella našla svou rodnou smečku, avšak nastal problém. Možná mohla žít skvělý život plný míru a radosti, ale život je, jako nebe. Někdy je zatažený a někdy je dokonce i bouřka. Jindy je zas slunečný a vypadá moc hezky. Nic však netrvá věčně. I když máme pocit, že bude pršet navždy, všechno jednou končí. Stejnětak končí i časy dobré a občas se i zatáhne.