Krev lásky

Byla jedna holčička, byla hodně maličká všechno jí bavilo, pořád se jen smála a brečela jen, když na zem spadla, časem vyrostla a byla z ní náhle krásná slečna, však začala si uvědomovat, že city raději schovat by měla, teď leží v pokoji, přikrytá polštářem, pláče a pláče každý den. Poznala jak ten svět je krutý, ono to bolí, když ti jenom ubližují, chtěla vědět proč a teď mlčky křičí o pomoc, nikdo si jí nevšímá, ona pomalu umírá, ubližuje si každý den, jediný co chce říct je „sbohem".

Jsem Zoe, obyčejná sedmnáctiletá holka s poměrně „nudným" životem. Prožívám prakticky to co běžná náctiletá holka. Nemám přátele, je jen pár lidí s kterýma se bavím a můžu jim věřit. Lidé mě odsuzují za to jak se oblékám a tak podobně. Vlastně ani mě to nevadí, jsem za to ráda. Několikrát jsem se stěhovala a tak si už radši nehledám kamarády. Myslela jsem si, že mám normální život, ale spletla jsem se. Třetí stěhování, nový začátek, nový přátelé, nová střední škola, další „život" co můžu pokazit a tak se i stalo.