Jsou věci, které nemůžete říct nikomu.
Věci, ke kterým se těžko přiznává.
Věci, o kterých si můžete nechat jen zdát.
Chodím tu už pěknou řádku let a stihl jsem poznat desítky rozdílných lidí. Každý z nich byl krásný. Každý z nich byl jiný a každý měl v hlavě jiné sny.
Naivně jsem si však myslel, že jim mohu říct vše.
Stokrát mě nazvali blázem, podivínem, řekli mi, že bych se měl probrat. To byla jedna z tvrdých lekcí života. Některé věci prostě nemůžete říct každému. A některé věci nemůžete říct nikomu. Pokud je ale přesto chcete vykřičet do světa a dostat ze sebe tu tíhu, jednou cestou je, skrývat své sny mezi řádky a tiše doufat, že až se jednou ráno probudíte, vaše touhy budou na dosah. Tou druhou je, dělat to samé, ale dělat i něco navíc - vůbec něco dělat.