"Říká se tomu fanservice." Dělal si srandu? Určitě nepodepíšu něco tak stupidního jako předstíraný vztah, nebo podobné věci. Říkal jsem si tehdy. Ani nevím, jak se stalo, že jsem na to kývl, prostě jsem to asi v nitru chtěl? Kdo ví. Už si to těžko pamatuju. Nikdy mi nešlo o peníze, i když těch jsem za tuhle šarádu měl taky dost. Šlo mi o to, že to zase nebude taková otrava. Nic víc v tom nebylo. S Jiminem jsme si vždycky byli blízcí. Jen... mě nikdy nenapadlo, jak až moc. Nejdřív bylo předvádění zamilovaných pohledů a doteky ruky, to vše bylo v pořádku, protože jsme oba věděli, že je to jen jako. Jenže... Dělali jsme to dost často a přesně to mělo vedlejší efekt. Nevím jak, ale začínalo se to nám oběma vymykat z rukou. Už jsme nechtěli jen doteky na kameře. Ne jen pro fanoušky. Naše pohledy už nebyly předstírané. Když jsme jednou, tehdy v Americe začli zacházet dál, mnohem dál, než bychom měli... Ztratil jsem se. Byl ve všech těch citech pěkný zmatek. Ve všem, co jsme dělali. Pro každého člověka existovala jiná verze chování. Byli jsme pořád blízcí přátelé? Vše jsme sdíleli, každý pocit a smáli jsme se spolu. Byli jsme jen milenci? Tělesná přitažlivost mezi námi nepochybně byla a bylo jí tolik, že se nedala ignorovat. Nedalo se s ní dělat nic jiného, než ji dávat znát a využívat ji jako zbraň. Která nás ale oba zničila. Bylo nám v tom tak dokonale a skvěle, že jsme zapomněli na všechny zranění a bolest, jež nám tohle způsobovalo. A tak jsme se ocitli zde. Jsme od sebe, i když chceme být společně. Dotýkáme se sami sebe, i když chceme toho druhého. Pláčeme i když chceme být šťastní. Jsme zmatení a přesto si jsme jistí. Když to tak sleduju, pořádně nás všechen ten systém zničil. Už ani nevím, co je pravda. Skutečné a co je umělé? A to všechno je důsledek toho, že jsem lhal jedné důle
26 parts