Padl na mě tmavý stín. ,,Co je?" Ani jsem nezvedal hlavu z lavice.
,,Jdeš na oběd?" Zeptal se ten brunet z dějáku.
,,Odpal." Zatnul jsem zraněnou ruku, aby se mi bolest na paži znovu připomněla.
,,Jsem Andrew Davis." Nabídl mi ruku k seznámení a svýma temně modrýma očima na mě upíral pohled.
Můj pohled zůstal přišpendlený k jeho dlani. Slyšel jsem, jak v ní proudila krev.
,,Vypadni." Procedil jsem skrz zuby.
,,Jak se-?"
,,Vypal!" Vstal jsem, přičemž jsem mu dal tvrdej headshot hlavou.
Chytl se za hlavu, kde bude mít nejspíš bouli.
Tep se mu opět zvýšil. Tentokrát měl strach.
,,Jsem A-Andrew." Opakoval i přesto, že se strachy nemohl pohnout.
Co to na mě zkouší? ,,Connor." Zabručel jsem vztekle.
Možná takhle nemusel dopadnout. Možná, že kdyby se v jeho životě něco stalo jinak, nemusel teď být takový, jaký je. Ale už nemělo cenu nad tím přemýšlet. Co se stalo, nemůže se odestát. A lidé za to budou pykat.