Padl na mě tmavý stín. ,,Co je?" Ani jsem nezvedal hlavu z lavice.
,,Jdeš na oběd?" Zeptal se ten brunet z dějáku.
,,Odpal." Zatnul jsem zraněnou ruku, aby se mi bolest na paži znovu připomněla.
,,Jsem Andrew Davis." Nabídl mi ruku k seznámení a svýma temně modrýma očima na mě upíral pohled.
Můj pohled zůstal přišpendlený k jeho dlani. Slyšel jsem, jak v ní proudila krev.
,,Vypadni." Procedil jsem skrz zuby.
,,Jak se-?"
,,Vypal!" Vstal jsem, přičemž jsem mu dal tvrdej headshot hlavou.
Chytl se za hlavu, kde bude mít nejspíš bouli.
Tep se mu opět zvýšil. Tentokrát měl strach.
,,Jsem A-Andrew." Opakoval i přesto, že se strachy nemohl pohnout.
Co to na mě zkouší? ,,Connor." Zabručel jsem vztekle.
"Já tě pustím a ty nebudeš křičet nebo se snažit utéct, rozumíš mi?" řekl. Jeho hlas byl hluboký a vypadal nebezpečně, věděla jsem, že ho musím poslechnout, ale nechtěla jsem promluvit, tak jsem pouze přikývla, že ano.
"Odpověz slovy Ellie," přikáže a lehce sundá ruku z mých úst
"J-jak znáš moje jméno?" zeptala jsem se. Vyznělo to spíš jako šepot a divím se, že to vůbec slyšel.
"Vím spoustu věcí," řekl a přitáhl si mě za pas, abych šla směrem k autu. Nejprve jsem se snažil vymanit z jeho sevření, ale on mě na to pevněji sevřel kolem pasu a řekl mi, abych se přestala hýbat. Slzy mi tekly po tvářích a já nevěděla, co mám dělat, hodil mě na sedadlo spolujezdce a sám si sedl na místo řidiče a rozjel se po silnici.