Ze šuplíku

Ze šuplíku aneb "Co se nestihlo ztratit" je soubor několika povídek (a jedné pohádky), které jsem napsala v uplynulém období své literární nečinnosti. Na první pohled nemají nic společného, avšak při bližším zkoumání zjistíte, že pár podobností by tu bylo. Ve všech příbězích naleznete prosté motivy - radost, lásku, vášeň, ale i strach nebo bezmoc - a dovolím si tvrdit, že vám bude čtení rychle utíkat. Doufám, že si způsob mého psaní zalíbíte a budete mě i mé postavy následovat na této strastiplné cestě napříč stránkami. Těším se, jaký společně objevíme cíl!
Jedině s láskou
Šárka

"Netrvalo dlouho a hlava se mi točila jak na ruském kole, kolena podlamovala, smích se dral nezávazně z úst a oči i mysl se zakalily hustou mlhou přespřílišného pití. Zatáhl mne do ložnice s velkou, ale tvrdou postelí a hodil mě na ni jako to nejlehčí pírko. Svlékl si tričko, pak mi pomohl ze šatů. Najednou se nade mnou sklonil, na tváři mi ulpěl jeho horký dech. Přesně v ten moment jsem si uvědomila svoji slabost. Ať už se mělo stát cokoli, já proti tomu nic nezmohla. Pocítila jsem něco, co ještě nikdy předtím, co by hrdost mojí matky i jejích družek nikdy nedovolila žádné z nich cítit - strach, bázeň, bezmoc..."
- z povídky Rudý inkoust osudu

Byla neděle a lidé se s úsměvy na tvářích procházeli v parcích, venčili své psy, děti skotačily na hřištích. Také jsem se těšil, až vezmu Karolínu ten den za ruku a provedu ji prosluněnou Prahou křížem krážem. Ve svém zasnění jsem však zapomněl na cestu, kterou jsem kráčel nyní, a omylem loktem narazil do drobné blondýnky jdoucí v protisměru. Ucukla, div ji rána neporazila na zem.
- z povídky Kolotoč

POZNÁMKA: Vychází každý čtvrtek kolem 17:30.