VŮBEC NEVÍM, CO DĚLÁM HIHI
"Poslyš," osloví jej podivínský muž. Ať už řekne cokoliv, nesmí mu za žádnou cenu důvěřovat. Je to pirát a hlavně zločinec. "Tak si říkám, do tohohle nám nic není. Je to v rukou božích. Co když jsou ty deformace paralelních realit záměrný? Je v tom určitej řád, vyšší dobro, nebo nějaká jiná podobná sračka, na kterou jsme prostě krátký, chápeš? Určitě v tom je obsaženej logickej vzorec, jako v celým vesmíru, jinak by tohle všechno nefungovalo." kopne do sebe dalšího panáka.
"Říká se, že každá část ve vesmíru je zrcadlem celku. Ty neuvažuješ logicky zrovna dvakrát často. Selhávaj ti járta, schází ti pud sebezáchovy a dokonce i mozek... A to funguješ jako kapitán celý posádky. Vidíš v tom snad logickej vzorec?" Odchází z baru a doufá, že mu promluvil do duše, pokud mu ještě po takovém množství alkoholu nějaká v těle zbyla.
!VAROVÁNÍ! Při čtení můžete ztratit víru v lidství, rozum, realitu a logiku vůbec.
Stojím v bílé chodbě.
"Máme vězně, bude nám zpívat."
Řezavě se smál jeden z mých kolegů. Trhl s paží vězně a otočil ho směrem k nám. Upíral na všechny naštvaný pohled, ale nejvíce naštvaný pohled upíral na mě. Věděla jsem proč, protože tato osoba je můj bratr.