You saved me
  • Reads 14,836
  • Votes 756
  • Parts 49
  • Reads 14,836
  • Votes 756
  • Parts 49
Ongoing, First published Apr 13, 2020
,,Copak ti to pořád nedochází?" zeptala jsem se už zoufale, v jejích očích to bylo jasně vidět, nevěděla.

,,A co mi tedy nedochází?" opáčila. To tajemství trvalo už dlouho, byla z toho už zmatená, chápala jsem to.

,,Jsi chytrá, ale tohle ti opravdu nedošlo? Že jsem do tebe zamilovaná? Proč myslíš, že jsem to tenkrát na těch záchodech udělala?!" křikla jsem a pak od ní odvrátila tvář. Sesunula jsem se na zam jako hromádka neštěstí a one se z překvapení nedokázala ani pohnout. Viděla jsem jak otevírá pusu na to, aby se mě zeptala na další otázku. ,,Už dlouho," šeptla jsem.

                                    *******

Vždy jsem si myslela, že se mám dobře. Že mám skvělou rodinu, tým, kamarády. Ale ne vždy jde všechno tak hladce. Tohle je má cesta, moje problémy a rozhodnutí. Příběh o tom, jak mě začala pohlcovat temnota, ze které jsem byla následně zachráněna. Mohla jsem vidět na druhou stranu hřiště. Mohla jsem cítit hřejivý pocit na hrudi a za to ti děkuji.

Příběh o Natalie Priceové, která si myslela, že vše zlé už má za sebou, ale život jí připraví těžké překážky a je jen na ní, jak se rozhodne. Rozhodne se svěřit kamarádkám? Dokáže se rozhodnout správně aniž by to mělo nějaké zlé následky?
All Rights Reserved
Sign up to add You saved me to your library and receive updates
or
#90lgbt
Content Guidelines
You may also like
ŠÍLENÍ - sbírka poezie by ekopoezie
20 parts Complete
Už nejsem naivní, jen ti už dlouho dlužím obraz, až namaluju další stěží, bude to odraz, odraz osobního růstu, z nějž nás strach tolik střeží a začátek, začátek básnířského půstu. Už nejsem naivní, jen bych ráda začala otázkou, proč zapadají vždycky tmou jen ty vzpomínkové obrazy, jichž ostatní si nevšimnou, z nichž v duši nás nemrazí. Už nejsem naivní, tak jsem nostalgií pomalovala zbytky holých zdí, ostatní neřeknou si „škoda", tak je zohyzdí... Říkala jsem ti už, jak začala jsem se hledat? V tomhle dopise. Už neschovávám, co nelze schovat, neschovávám se, protože já nezapomněla a píšu o tobě víc než mi milo, už nejsem splachovací, tak křičet by se chtělo, ač už vím, že nevyhrávají ti, co nejvíc křičí, visí ti na zdi cizí dílo? Držíš mi místo? Nemůžu si pomoct, tak brečím a přitom se směju, znáš to... Už nejsem naivní... Ale už ses našel? V dopise, co nikdy neodešlu, co nepozná bezpečí obálky, pro něž nemusíš na poštu, co nevhodím ti do schránky. Už nejsem naivní, ale našel ses doopravdy? V ložnici na stropě, v nás, nich, tě, mezi cizími prostěradly... už na tom nesejde, ale ať jsi šel kamkoli, doufám, že ses tam dostal všemu navzdory. Už nejsem naivní, jen mě to zas dohání... šílení - ty, tak to abych nahlásila ztráty, protože pocit šílení není ten, který mě opustil, už nebaví mě tohle schovávání, těžko se pak bere rozum do hrsti - když jsem pořád naivní.
You may also like
Slide 1 of 10
ŠÍLENÍ - sbírka poezie cover
The Canary cover
Perfektní přítel na sex - děvka až do morku kostí  cover
Naše detaily cover
A Frozen Flower [ Terbit ] cover
POGUES FOR LIFE •JJ Maybank • cover
Řízeni oxytocinem cover
They Dont Know - That We Know You Are Mine cover
What might we deduce about their heart? cover
Omega a Alfa: Christianův příběh cover

ŠÍLENÍ - sbírka poezie

20 parts Complete

Už nejsem naivní, jen ti už dlouho dlužím obraz, až namaluju další stěží, bude to odraz, odraz osobního růstu, z nějž nás strach tolik střeží a začátek, začátek básnířského půstu. Už nejsem naivní, jen bych ráda začala otázkou, proč zapadají vždycky tmou jen ty vzpomínkové obrazy, jichž ostatní si nevšimnou, z nichž v duši nás nemrazí. Už nejsem naivní, tak jsem nostalgií pomalovala zbytky holých zdí, ostatní neřeknou si „škoda", tak je zohyzdí... Říkala jsem ti už, jak začala jsem se hledat? V tomhle dopise. Už neschovávám, co nelze schovat, neschovávám se, protože já nezapomněla a píšu o tobě víc než mi milo, už nejsem splachovací, tak křičet by se chtělo, ač už vím, že nevyhrávají ti, co nejvíc křičí, visí ti na zdi cizí dílo? Držíš mi místo? Nemůžu si pomoct, tak brečím a přitom se směju, znáš to... Už nejsem naivní... Ale už ses našel? V dopise, co nikdy neodešlu, co nepozná bezpečí obálky, pro něž nemusíš na poštu, co nevhodím ti do schránky. Už nejsem naivní, ale našel ses doopravdy? V ložnici na stropě, v nás, nich, tě, mezi cizími prostěradly... už na tom nesejde, ale ať jsi šel kamkoli, doufám, že ses tam dostal všemu navzdory. Už nejsem naivní, jen mě to zas dohání... šílení - ty, tak to abych nahlásila ztráty, protože pocit šílení není ten, který mě opustil, už nebaví mě tohle schovávání, těžko se pak bere rozum do hrsti - když jsem pořád naivní.