Slunečnice

Chlapec se nikdy moc nelišil od většiny. Smál se tomu, co mu připadalo vtipné, obdivoval to, co na pohled vypadalo dokonale, a s oblibou upozorňoval okolí na nedostatky jiných lidí. To přece není nic neobvyklého, ne? Pro vnější vzhled se nikdy nepokusit objevit tu skutečnou, ryzí podstatu lidské krásy. Tu, která se, jednoduše řečeno, skrývá tam, kam žádné lidské oko nikdy nedohlédne. Jenže lidé jsou již natolik zaslepení, že ji spatřit nedokážou. Ani chlapec to nedokázal. Tedy, tak tomu bylo alespoň do chvíle, než se mu do života připletla dívka s ohnivě rudými vlasy, která svět nikdy nevnímala svýma očima...
***
Jednodílná povídka o tom, jak moc může utrhnutí plané květiny ovlivnit způsob, jakým vidíme druhé.