Malý, vystrašený hybrid Louis seděl schoulený v klubíčku v rohu zapadlé uličky schovaný za popelnicemi. Prožil si dlouhá léta mučení a tudíž má trauma z lidí. Nikdo si ho nevšímal, nikdo si ho všímat nechtěl.
Sám, vystrašený a hladový.
Takhle tam seděl dlouhé dny, až do toho osudného dne, jenž mu změnil celý život v dobrý.
Harry Styles, bohatý ale vzato milý muž žil už pár let ve svém velkém, prázdném bytě. Svůj život nenáviděl. Vstal, šel něco málo vyřešit do své firmy, kterou zdědil po svém otci a která mu zaručila po zbytek života bohatství, pozdě večer se celý unavený vrátil domů, další ráno se zase probudil, úplně sám a od znova. Věděl, že mu něco k životu chybí. A tím něčím byla láska.
Co se stane, když kudrnáč omylem zabloudí do postranní zapomenuté uličky a v rohu za popelnicí spatří malé třepající se klubíčko, které si už od první pohledu zamiluje? Dokáže ho donutit, ať s ním jde domů, že se o něho postará? Začne mu malé kotě důvěřovat?
"Nemusíš se mě bát, zlatíčko. Já jsem Harry. Pojď se mnou domů, postarám se o tebe - dám ti napapat, dám ti čisté oblečení a můžeš se i vyspat, jestli jseš unavený.... jak se jmenuješ, zlatíčko?"
Cover by: vanilka2 (mockrát Ti děkuji za ten úžasný cover ❤️)
DOKONČENO: 23/7/20 - 1/9/20
OPRAVA: 18/4/21
(pokud u nějaké časti zahlédnete ✔️ znamená to, že je již opravená)
,,Já se snažil zapomenout!" Opřu se zády o zeď a s přivřenými víčky se dívám na něj. Na jeho sakra klidný výraz. Chtěl mi položit ruku na tvář, ale ruku jsem mu odstrčil. Na jeho krásné tváři je mírný úsměv. ,,Ale nezapomněl. Na nic jsi nezapomněl, že?" Nahl hlavu vedle mé. Jen z jeho dechu mě pálila hruď. ,,Nesejde na tom, kde jsi, co děláš. VŽDY budeš můj, na pořád."