V domě rodiny Whitfielda

Když hladinu prořízly poslední žhavé kulky, když se rozhostilo ticho které ani letouny Luftwaff nepřerušily přestával cítit všechnu bolest která se rychle otupila jako chlad který také ustoupil. Jako se jeho oči upírali k posledním zlatým paprskům které mihotavě pronikaly skrze vodu, spatřil obličej. Obličej dívky která se přibližovala. Viditelné podněty které se začínaly rozjasňovat zaslechl i první slova a různorodé líbivé tóny. To jeho vzpomínky, vzpomínky jenž začaly nabírat na intenzitě a reálnosti, tak moc jako by je sám znovu prožíval. Opět seděl v kuchyni v rodném domě s jeho přáteli, opět se procházel po písečných plážích břehů Britského Norfolku, opět se s Thomasem schovávali na zahradě mezi zeravy. Ale poslední chvíle věnoval svým nejmilejším vzpomínkám. Ty nejkrásnější ale byly s jedinou osobou. Věnovány jejím upřímným očím, lesklým loknám dlouhých vlasů spletených v copy, hřejivým objetím, hebkým dlaním a nejlaskavějším slovům měkkých rtů.

Zdravím hrdličky! /mám v plánu po prázdninách zase začít vydávat, kapitoly které jsem nechala k vidění budou změněny i opraveny. Děj zůstane stejný) <3