Deprese

Reads 91
Votes 5
Parts 5

Reads 91
Votes 5
Parts 5

Výplody mojí fantazie v případech, kdy mám depresivní náladu a vše vidím černě a negativně.  Chvilky, kdy si říkám, že nic nemá smysl, a Svět nemá žádnou budoucnost. O tyto emoce bych se rád s Vámi podělil.All Rights Reserved

deprese depressed smrť smutek

Table of contents

5 parts

#414deprese

Content Guidelines

You may also like

To, co si všichni myslíme, ale nikdy neřekneme nahlas by AnnieBalogov

Tahle kniha je o pravdách, které šeptáme jen sami sobě. O pocitech, které dusíme, aby to nebolelo ostatní. O tichu, které někdy křičí víc než slova...

Nevyřčená slova, potlačované touhy či zranění. Čistý nádech, těžký výdech a bolestivé ticho nebo osvobozující křik. Následující texty, které budete číst, budou dopisy lidem, již možná nechtějí vědět mé pocity, nebo jen možná není ten správný čas jim vše sdělit. Tato sbírka myšlenek a pocitů bude mít, tedy alespoň v to doufám, tu nejčistší formu mého světa ukrytého hluboko pod tajícím ledovcem. Budou to příběhy vyprávějící můj smysl pro umění, lásku, smrt i zrození. Nenechte se vyvést z míry, i ty nejmenší symboly mohou mít často rozšířený význam asi jako podhoubí našeho podvědomí.

ZPOVĚĎ POETICKÉHO MANIAKA by poeticky-maniak

Hranice nejsou

Tvorba tvořená v tichu, kde slzy byly denním chlebem. Srdce chřadlo a láska mizela v dáli.

Mé básně, snad se budou líbit

Svléknu ze sebe pravdu, odložím ji vedle postele jako starou košili s vůní někoho, kdo už není v mém životě. Zanechám tu moje světlo i tmu. Moji mlhu.

Myšlenky proudí jako voda - někdy klidně, někdy chaoticky. V této sbírce najdeš básně o lásce, svobodě, očekáváních, malých okamžicích života... a vlastně o všem, co mě právě napadne.

Pár veršů od řadového občana. Možná - či snad - se v nich najdete i vy. Jistě se tato sbírka bude odchylovat od běžného obsahu na této platformě. Nicméně dozajista poznáte důvod, proč si přeji aby byla co nejpřístupnější. Pro zajímavost a pro možný začáteční bod pro vás: moje nejoblíbenější jsou zatím Jidáš v saténu a Pán u nádraží, ale s upřímností a snahou být trefný jsem psal všechny.

nutils mě lhát.

To, co si všichni myslíme, ale nikdy neřekneme nahlas

Tahle kniha je o pravdách, které šeptáme jen sami sobě. O pocitech, které dusíme, aby to nebolelo ostatní. O tichu, které někdy křičí víc než slova...

More details