Pod maskou se neschováš✔️

Strach... Nikdy jsem o tom slově neuvažovala. Byla to vždy jen slabost lidí, kteří měli, co ztratit. A já se do nich počítala. Necítila jsem bolest. Dokud jsem nezůstala sama a nemusela se potýkat s mým osudem. Rodiče někdo zabil před mýma očima a já nevím proč. Vím, že strach mají jen slabí, nemožní lidé, kteří mají o co přijít. A to už já nejsem. Nemám nic. Proč bych se měla bát, když mě můžou maximálně zabít? A to je možná přesně to co chci. Zabijí mě dřív, než to udělám sama.
A teď sedím a přes hlavu mám přetažený pytel, cizí muži si kolem povídají a odvážejí mě bůhví kam. Ale mě je to jedno. Teď už necítím nic a všichni, kdo mě potkají, by se měli bát, protože očividně ztrácím rozum
Ale vím, že ať mě teď potká cokoliv, strach to nebude. Nebojím se lidí okolo, protože mě mohou jen zabít nebo mi ublížit, což mi nevadí. Větší bolest než jakou cítím teď, už cítit nemůžu.