Běžela bosá stále vpřed. Slzy jí tekly po spáncích. Vlasy měla zalepené poten a krví. Z lesa vyběhla na malou louku. Její tělo bylo unavené, ale cíl jasný. Snažila se dostat ven z uzemí země Větru. Upadla. Chtěla se zvednout, ale nohy jakoby měla gumové. Začala hlasitě vzlykat. Najednou uslyšela dusot koňských kopyt. Snažila se zvednout, ale nešlo to. Zavřela oči a schoulela se do klubíčka. „Je mrtvá?", zeptal se cizí ženský hlas. Ne, nebyla, ale moc si to přála.