Proces oddělení

Jsme jen lidé. Vyvinuli jsme se skrz několik fází do toho, čím jsme dnes. Každý jsme takový a každý pocházíme ze stejného vzorku...
Říkali. Říkají nám to odedávna.
Říkají mnoho věcí.
A také je mnoho věcí, které neříkají.

Lidský mozek se dá přesvědčit na určitou dobu. Klidně na celý život, protože co znamená těch pár let? Co je 80 let v měřítku vesmíru.
Ale tuhle sílu nikdo nepotlačí. Nic to nedokáže. Řekne si sama, co chce. Člověk je jen její prostředek. Obyčejný nástroj.
Každý z nás má tuhle sílu, ale ne každý je ochoten ji otevřít dveře, které se ukrývají hluboko v naší mysli. Někteří o ní ani neví. Někteří ano, a proto jí nechávají uvězněnou pod zámkem, protože tohle mezi nás nepatří. Lidé na to nejsou ještě připraveni. A přesto je nás tu víc a víc, kteří jsme otevřeli ty dveře. Ať už vědomě nebo nevědomě.

Co s námi udělají, když se to dozví?
Co uděláme my se sebou, aby se to nedozvěděli?
Jsme přeci jen lidé...