Víte co? Nechte se překvapit.... Okay, to by asi nestačilo, ale já jsem hrozná v psaní popisků, plus stejně asi víc než toto neuvidíte, takže berete to tak, že ho musíte rozkliknout :)
Několik desítek kilometrů pod zemí kdesi v Severní Americe se rozkládá tajné vládní zařízení. Mezi jednu z jeho povinností patří zadržování vězňů, kteří z nějákého důvodu nemohou být umístěni do normálních věznic (ano, máte stoprocentně pravdu, zkopírovala jsem to z jákyhokoliv příběhu s naprosto stejným námětem, kterej zrovna vy znáte). Na toto místo nově přijat (potlesk prosím, přichází hlavní postava, která je tak úžasná, že jsem jí s korektorem prostě museli založit twitter)... došlo mi místo, máte smůlu, prostě čtěte. BTW cover v tvorbě = nikdy ho nedodělám
Upozornění:
Neobsahuje detailně popsané sexuální scény, bad boye, ani tradiční věty- Když jsem ukládal svého syna, řekl mi, že má pod postelí příšeru. Abych ho uklidnil, tak jsem se podíval a z pod postele na mě koukal můj vyděšený syn, který tiše zašeptal „Tati, myslím, že někdo je v mé posteli"- a tomu podobné. Dále se zde nenachází upíři, mafie, vlkodlaci, ani Bieber a Styles (proklínám wattpad, že vím o jejich existenci), tudíž tento příběh odsuzuji k zániku.
Dále pokud uvidíte chybu, tak to STOPROCENTNĚ patří k stylizaci příběhu..... a vůbec MŮŽE ZA TO KOREKTOR! TO ON TAM TY CHYBY PÍŠE, já to mám samozřejmě v původní verzi úplně správně, ovšem pokud by jste narazily na kapitolu, kterou neopravoval, a bilo bi dan nezo dakdovéejho, tak to tam opět přidala telepaticky, takže..... tudíž pokud narazíte na chybu, napište to mý drazí neexistující čtenáři do komentu, půjdu si pro zbraň....
Takže aby jsme si to shrnuli, nedoporučuji číst osobám nad nula let.... Kojenci můžou.
[ mezi námi mrtvými - kniha 1 ]
Foresttown je město, kde život znamená přežít. Jeffrey Raynolds si myslel, že ho zná, dokud nezmizela jeho sestra. Jakmile je zapojen do pátrání, temné lesy a chátrající sanatorium začnou odkrývat hrůzy, které mění realitu v noční můru.
❝Bylo to něco, co nikdo z nás nechtěl říct nahlas, protože jsme se báli, že jakmile to vyslovíme, bude to realita.❞
Když hranice mezi životem a smrtí spadne, nic už nebude jako dřív...