Jako malý jsem si někdy říkal. Jestli nejsme ve vesmíru sami. Každou noc jsem se díval na nebe a hvězdy co zářili jako milión světlužek a přemýšlel nad touto otázkou furt dokola a dokola. Ale díval jsem se špatným pohledem. Bylo mi 6 když se oběvilo v Tokyu první monstrum, které nebylo z naší země. Stihl zničit spoustu měst a zabít milióny životů.. a jedním z nich byla moje rodina.. Po 1/2 měsíce ho stíhačky a tanky ho konečně zabili. Mysleli jsme si, že je po všem, ale to byl teprve začátek. v tichém oceánu zachytili jakousi sílu. Časo prostor. Z kterého chodilo ty monstra. Chodili stále a my jsme si uvědomili, že to nikdy neskončí. Všechny státy zahodili za hlavu spory a přesunuli se na techniku. Sestavili jsme roboty nazývaný Jeagři. Vyhrávali jsme až na konec jsme se už nebáli. Sice chodí stále, ale piloti Jeagrů je vždy porazí. Pochovali se mrtvý, opravili města a my zase žili svůj život. Z Nomů a z Jeagrů se stali hračky. To jsme, ale nevěděli co se blíží.... ~×Info×~ -Bakudeku -žádnou z postav nevlastním. Jenom nápad typu knihy. -nevím jestli už někdo nenapsal tento typ knihy, ale samotný mě to napadlo -Některé obrázky jsou mnou nakreslený -Gramatiku opravím až na konci -Špatné skloňování (což se omlouvám) -může se vyskytnout krev, vulgární slova a i smrt. -Datum vydání tohoto příběhu 30.6. 2020All Rights Reserved