Následující řádky berte, jako kdybychom spolu vedli rozhovor někde v kavárně, čajovně či hospodě. Jedná se o krátké úvahové pasáže ukazující moji cestu k bojovým uměním a můj názor na ně. Věřím, že vás může tento text v mnoha věcech obohatit a nebudete se příště v televizi dívat na zápasníky v kleci či na žíněnce jako na chlapy, co se přišli jen mlátit a cvičenci karate nebo kung-fu pro vás nebudou jen lidé, co dělají naprázdno „nějaký secvičený taneček", co je k ničemu a nic vlastně neznamená. A třeba se mezi vámi najde i někdo, kdo se po přečtení vydá stejně jako já na strastiplnou, celoživotní cestu bojovníka, která vás dostane až za hranice vašich fyzických i duševních možností a zažijete během ní spoustu dobrodružství, nebezpečí, vášně, a získáte i hodně pokory, ale také sebevědomí.