Dyáda síly

Ben

Umíral jsem a cítil, jak životní síla opouští mé tělo. Dal jsem jí svůj život aby ona mohla žít a nelitoval jsem. Musel jsem to udělat a nedoufal ve vykoupení.

Vím, kam teď půjdu.
Tam, kam má duše patří.
S temnotou už umím žít...

Tohle ale nebyl život, ani smrt a to polední co jsem slyšel, byl hlas mé matky.

,,Buď silný můj chlapče. Věř v dyádu síly."

To už mě ale temnota vtáhla do nekoečné nicoty a já zůstal uvězněn ve věčných mukách, ze kterých není návratu.

Rey

Na Jakku jsem byla ,,nikdo". Mým jediným cílem bylo přežít a čekat na rodiče, které teď už vím, že nikdy nepoznám. Tehdy jsem měla ale víru a odhodlání zvládnou to, co mi život přinese.
Jak bylo předtím všechno jednodušší, než jsem potkala BB-8...
Tehdy se mi obrátil život vzhůru nohama.
Neměla jsem čas nad vším přemýšlet a nezbylo mi nic jiného, než bojovat o život a přijmout to, co bylo mým osudem.
Alespoň to se ode mě očekávalo, ale teď?

Teď nemám žádný cíl...Jen myšlenky na to, co jsem neudělala a co jsem měla udělat...

Až teď mi došel smysl slov, které Snoke řekl:
,,Pokud je mocná temnota, povstane mocné světlo, aby nastala rovnováha síly."

Co když ale světlo přijde o svoji temnotu?
Žila jsem, ale tohle nebyl život...a má duše pohasla.

...........................

Pokračování po TROS a něco jako pokus o povídku...pracuji na ni už půl roku a váhala jsem, zda ji vůbec zveřejnit. Původně jsem ji psala pouze pro jednoho člověka, když mě to ale náhle pohltilo! :-D Psaní se stalo mou každodenní závislostí, až mě to přiznám samotnou překvapilo. Vždy jsem byla pouze věrný čtenář a obdivovatel všech nadaných lidí zde, kterým vím, že se nemohu nikdy rovnat. Řekla jsem si, ale no co...třeba se to někomu líbit bude ;-) Budu ráda za každé komentáře a připomínky ;-)