Zrození vražedkyně

S prázdným výrazem se dívala do té temné uličky. To, co viděla, v ní vyvolávalo zlost, ale zároveň i neskutečnou radost. Když kosu opřel násadou o zem a ostří zdvihl do výšky očí, prohlédl si krev, která na něm ulpěla. Jeho oči po chvilce zaostřily na dívku, která ho s nečitelným výrazem stále sledovala. Pevněji sevřel násadu a celou kosu švihem otočil. Ostří třísklo o zem a vydalo pronikavý, řinčivý zvuk, ale dívka se ani nehnula. Pořád tam stála s tím samým výrazem. Pomalu se blížil k ní a kosu táhl za sebou. S každým dalším krokem víc a víc doufal, že v jejích očích zahlédne strach, že se otočí a svůj osud zpečetí tím, že se s křikem rozběhne pryč. Ona však stála a prostě se na něj dál dívala, majíc na tváři ten příšerně nudný výraz. Začínal být naštvaný. Právě přímo před ní podřízl tu děvku a ona je schopná si tam jen tak stát?