,,Ty víš, co si myslím o Nebelvíru! " Řval přes celou místnost.,,Jsou v něm jen zbabělci, kteří si myslí jak jsou stateční a až by měli ukázat, co v nich je, svalí se na zem! Bezcitná banda prolhaných tupců, co berou za samozřejmost že jsou stateční!" Vhrkly mi slzy do očí. Jen blafuje. Toto by o ní nikdy neřekl!
,,Poslyš..." řekl klidným hlasem, když viděl, že brečím.,,...Já vím, že ty taková nejsi, ale nemůžu pro tebe nic udělat. Není to tvoje starost, co se stane! Nechoď tam!"
Nadechla jsem se a utrpěla si slzy rukávem.
,,Ty to nechápeš. Vy Zmijozelští se nezajímáte o nikoho jiného! Je vám jedno, co se ostatním stane. V každém případě se do toho ale nechcete zaplést. My jsme jiní. Náš zajímá, co si ostatní myslí! My cítíme, že ostatní potřebuji pomoct! Vím co ty chceš. Chceš dokázat co v tobě je a nevzdáš se u přes to, co se děje ve škole. Já ti můžu pomoct. Pojď se mnou. Pojď se mnou a všichni na tebe budou vzpomínat. Vzpomínat, jako na nejstatečnějšího Zmijozelského hrdinu, jaký kdy žil. Pojď se mnou a pomož ostatním. Já na oplátku pomůžu tobě." Podala jsem mu ruku. Podíval se na mě podezíravě a zamračil se. ,,Prosím!" Křikla jsem jsem na něj a znovu jsem se rozbrečela. Vykročil ke mně...
Toto je budoucí ukázka knihy, kterou se chystám psát. Ona z čistokrevné rodiny se dostane do Bradacic. Ve školním vlaku se seznámí s ním také z čistokrevné rodiny. Dojde ale k hádce. Po celý rok se budou v Bradavicích odehrávat vzláštní věci! Vyvrcholení přijde a oni málem přijdou o život!
Budte připraveni. Kapitoly asi nebudou vycházet moc často, ale i tak 😉.