Kashvi Mukherjee přestala cvičit Pozdrav slunci. Není komu. Město Dillí lehlo popelem. Popelem neprůhledného smogu.
Škola se zavírá a ona zvrací. Nikdo se neušlíbá, jako by každý tušil, že jediné, z čeho je Kashvi zle, jsou oni sami.
"Proč to, proboha, nikdo nezastaví? Proč to, proboha, je každému úplně jedno? To snad krom mě, nikdo nikdy nebyl v kyslíkovém baru, aby věděl, že po čistém kyslíku je Indovi z Dillí zle? Že mu je zle až do morku kostí, protože čistý vzduch je komodita sezónního charakteru? To, proboha, nikomu nevadí, že tu zase na ulicích pojdou tisíce lidí? A to kvůli čemu? Abychom mohli vesele v továrnách vyrábět soupravy na cvičení jógy značky Nike, které pak budeme za pár kaček prodávat na ulici. Mně je z tohodle posranýho města fakt zle."
David začíná chodit s Šárkou, a to Mery nedokáže ustát. Sama sebe přesvědčuje, že se bojí, aby Šárce neublížil a dává mu to dost jasně najevo. Mery žárlí a je smutná a tak se rozhodne k rapidnímu hofbauerovskému řešení: Útěk.
Navždy mizí z Rubavy a odjíždí do Kanady prakticky ze dne na den.
Šárka a David zůstávají spolu. Ona doufá, že se Mery už nevrátí, i přesto, že čeká dítě s Davidem. David naopak doufá a věří v Meryin návrat. A jak doufal, tak se dočkal. Po celých čtyřech letech se Mery objevuje na urgentu se svými tříletými dvojčátky Vaneskou a Davídkem. Nepřijela ale jen tak. Hledá pomoc dětského psychologa pro nejmenší. Proč asi?