Náš vesmír

,,nesmíš se do mě nikdy zamilovat, jinak odejdu a už mě nikdy neuvidíš" řekl mi s vážným hlasem a já si uvědomila že už dávno je pozdě..

Přesně tak jak řekl udělal, odešel z mýho života a nechal v něm prázdnotu, bolest, stesk..
Celý dny jsem přemýšlela nad tím jestli mu chybím, jestli si na mě aspoň jednou za den vzpomene, jestli mě měl aspoň trochu rád a jestli je teď šťastný ať už je kdekoliv..

Vždycky mu bude patřit role kluka který mě naučil někoho milovat a nenávidět zároveň. Tolik ho nesnáším za to že odešel, ale v hloubi sebe vím že to myslel pro dobro nás obou, možná mi nikdy nechtěl ublížit až tak moc, ale stalo se to..