The Ghost

Co se děje po smrti?

Tahle otázka mě nikdy nezajímala, protože proč taky? Bylo mi sedmnáct a žila jsem si svůj pubertální život tak, že jsem se tím nikdy netrápila. Byla jsem beztarostná a trochu nadutá.
A proto nikoho nepřekvapilo, když mě srazilo "omylem" auto. No jo, karma, já vím.
Ale o tomhle jsem mluvit nechtěla. Vzpomínáte si na tu první větu? Co se děje po smrti? Nejspíš si myslíte, že nic. Že prostě o ničem nevíte.
ALE, pozor, v mém případě, tedy spíš v 99,9 případech se lidé stanou duchové.
Já vím, je to bláznivý, ale ano, je to tak.
Je fakt šílený, když potkávám každý den v osm ráno v bistru starýho Conga ještě starší ženskou, která umřela ještě před princeznou Dianou.
Je fakt šílený, že znám kluka, ano kluka, kterému je už asi sto let.
Je fakt šílený, že až po smrti jsem pochopila, jako roli jsem ve své životě hrála.
Je fakt šílený, že po smrti cítím vztek. A smutek.
Je šílený, že se po smrti opravdu zamiluju. I když, do idiota, ale to se nepočítá.
Je šílený, že po smrti je toho tolik šílenýho. Přísahám, že kdybych nebyla mrtvá, z každé nové věci bych určitě dostala infarkt.

Ale co je nejdůležitější? Chci pomstu. Chci pomstu za to, že jsem nikdy nestihla vyjít školu. Chci pomstu za to, že jsem nestihla oslavit osmnáct. Chci se pomstít všem, co měli na mé smrti podíl.

A to všechno si náležitě užiju.