never say never

,,Lucie notak, vstávej." Probral mě něžně jeho hlas ze spánku, konečně, budil mě tak už nějakou tu chvilku.

Neochotně jsem otevřela jedno oko a hned ho zase zavřela, kvůli přívalu nepříjemnýho světla. Slyšela jsem jen jak se zasmál a chvíli na to ze mě stáhl peřinu. Vyjekla jsem.

,,Co dělááš, nemam kraťasy," vyjela jsem po něm a chtěla se přikrejt zpátky, ale místo peřiny jsem nahmatala jeho tělo. Tentokrát pomalejš jsem otevřela oči a pokochala se pohledem na jeho rozespalé já. Miluju to.

Po chvilce, co jsem se políbili a já se k němu přitulila, mě napadlo se kouknout kolik je vlastně hodin. Šest. Zabiju ho.