Bílý sníh

„Já to nedokážu! Nemůžu tam jít! Chápeš to?! To, co jsem tam prožila, mi brání projím tím peklem." Vyšilovala jsem jako dítě, které se bojí výšky, na horské dráze.
„ Ale chápeš, že já s ním prostě mluvit nedokážu? Hrozně moc bych chtěl... chtěl bych se mu omluvit za všechno, co kvůli mně musel prožít. I ty. Mrzí mě to..." Lex se opřel zády o ledové stěny jeskyně. Sebrala jsem veškerou odvahu, kterou jsem za léta strávená zde pobrala.
„ Možná nejsi nejkrásnější, nejrychlejší nebo nejsilnější. Ale máš tu nejčistější duši jakou znám. Pokusím se, abys mohl naplnit svému úkolu. A aby ses nemusel dál trápit." Položila jsem mu ruku na rameno a roztáhla ruce. Plíce se mi plnily vzduchem, když v tom jsem zaslechla jemné chraplání říkající...