Jsem hlemýžď ve světě mrakodrapů. Rodina je pro mě cizí. Lidé okolo mě raději odejdou. Možná jim nahání hrůzu můj styl oblékání? Možná moje povaha? Můj nejlepší kamarád pro mě dělá první poslední a z kluka, kterého nenávidím, se začíná klubat člověk, který mi může pomoct. Mám pocit, že tenhle svět se zbláznil. ,,Tak schválně. Chtěl bych vědět, kolik lidí ví o tomhle tetování." pronesl a prsty mi přejel po odhaleném boku. Trhavě jsem se nadechla, tenhle člověk ani nevěděl, co se mnou dělá. ,,Myslím, že jich moc nebude. Vážně chceš pořád tvrdit, že mě nemáš ráda? Že jsem ti cizí?" pokračoval. Jeho prsty stále přejížděli po mém tetování a jeho druhá ruka prozkoumávala mé tělo. Docházel mi dech, jeho doteky byly tak kouzelné. A pak to přišlo... Políbil mě.